Když bylo bahna v rybníku přebytek, vyváželo se na nejbližší pole. Koncem 18. století však zašla tato situace do extrému. Pro vysokou úrodnost rybničního dna se rybníky začaly neuváženě vypouštět. A tak v místech, kde se ještě nedávno čeřila vodní hladina, rostly tentokrát zemědělské plodiny. Živiny v bahně však nebyly nevyčerpatelné, což časem vedlo k menší úrodnosti a úvahám o znovuobnovení rybníku. Jak snadno šlo z hospodářství rybničního udělat polní, tak těžce se to provádělo naopak. Počet rybníků se tak v porovnání s 21. století snížil zhruba o polovinu.

Dnes je problém opačný. Díky pěstování nevhodných plodin v kopcovitých oblastech dochází ke značným splachům zeminy, s čímž je spjaté sekundární zanášení vodotečí a rybníků. V rybníkách je tak bahna přebytek, a musí se velmi nákladně odstraňovat. I přes vysokou úživnost je však rybniční bahno nechtěné, a pokud není možnost jeho vyhrnutí o okraje rybníku, musí se odvážet na skládky, což s sebou nese opět značné náklady. Proč je však v bahno v dnešní době nechtěné? Není to tím, že by měli zemědělci vysoce úrodné lány. Bahno dnes obsahuje těžké kovy, a proto se dle legislativy nesmí aplikovat na pole, ale jako závadná látka se musí odborně likvidovat.

Blahodárná surovina se tak dnes nemůže využívat jako v dřívějších dobách a zemědělci přichází o cenné hnojivo.