Má vyšší a mohutnější tělo než pstruh obecný. Hlava je delší. Ústa jsou rozštěpená až po oko a bohatě ozubená. Radličná kost je člunkovitého tvaru a zakřivená. Zbarvení je výrazné. Hřbet má tmavozelenou barvu, boky jsou stříbrné s namodralým nádechem. Břicho má barvu stříbrnou až šedo bílou. Na těle i na ploutvích jsou černé skrvy. Právě skvrnami pokryta ocasní ploutev je dobrým rozpoznávacím znakem pstruha duhového od pstruha obecného. Prostředkem boků od skřelového víčka až po řitní ploutev se táhne pruh narůžovělé barvy. Ten může být velmi výrazný a široký nebo téměř neznatelný. Málo často se mohou u pstruha vyskytovat albinotičtí jedinci. Běžně dorůstá délky přes 50 cm a váhy několika kg. Jsou zaznamenány i úlovky přes 1 metr a 20 kg.

Je nenáročný na typ vody. Vyhovují mu jak tekoucí tak stojaté vody. Snáší i vyšší teploty a mírný zákal. Je náročnější na obsah kyslíku ve vodě. Nejlépe mu vyhovuje prostředí o teplotě 14 - 17 °C a obsahu kyslíku 9 - 11 mg/l.

V mládí se živý larvami vodního hmyzu, hmyzem spadlým na hladinu, malými vodními bezobratlými. Postupem věku začíná konzumovat i menší ryby. V kontrolovaných podmínkách dobře přijímá podávané granulované krmivo. Růst je rychlý. V přirozených podmínkách dosahuje tržní velikosti kolem 0,3 kg ve druhém roce života. V řízených podmínkách je schopen podobných hmotností dosahovat již přibližně za rok.

Ryby z prvního dovozu v roce 1888 byly postupně překříženy s dalšími rybami z dovozů z USA a později i z Dánska. Během 2. světové války byly chovy poměrně rozsáhle redukovány a základem chovu se staly ryby dovozené z Dánska z let 1946 až 1948. Dále se dovážely další populace ze Severní Ameriky, Dánska, Polska, Francie a Bulharska. Z celkem 15 populací pstruha duhového byla šlechtitelská práce v České republice prováděna u 4, z nichž byly založeny liniové chovy.

1. Pstruh duhový místní forma (Pd M) - populace pochází z výše zmiňovaných poválečných dovozů. Tyto ryby jsou dobře adaptované na místní podmínky a vyznačují se vyšší odolností proti stresovým faktorům. Výtěr probíhá na jaře.
2. Pstruh duhový dánský 1966 (PdD 66 x Kamlops) - původní ryby byly dovezeny z jezera Kamlops. Nemigrující, jezerní forma pstruha. Plemeno je velice dobře adaptované na místní podmínky, vykazuje dobrou konverzi krmiva a vysoké užitkové vlastnoti. Je méně odolný proti stresovým faktorům. Výtěr probíhá na podzim.
3. Pstruh duhový dánský 1975 (PdD 75) - rychle rostoucí plemeno pstruha, které je chováno odděleně v čistokrevném chovu. Je geneticky značně odlišný od plemen Pd M i PdD 66. Vykazuje odolnost jiker vůči nižší teplotě vody. Vytírá se brzo z jara, kdy první výtěry mohou začínat již v lednu.
4. Pstruh duhový Maroko - dovezený z Bulharska 1988 (PdB 88) - méně často chované plemeno s časným jarním výtěrem.
5. Pstruh duhový Švédsko - méně často chované plemeno s výtěrem na podzim.

Výtěr probíhá v závislosti na populaci od podzimu do jara na štěrkovité až písčité dno. Přirozený výtěr v našich podmínkách není přiliš častý, v drtivé většině případů se vytírá uměle na líhních. Od jedné jikernačky se v průměru získá kolem 1 až 3 tisíc oranžově až žlutooranžově zbarvených jiker ve velikosti kolem 4 mm. Inkubační doba trvá v závislosti na teplotě vody několik měsíců. Vykulený plůdek má velký žloutkový váček a je z počátku světloplachý.

Je hospodářsky i sportovně velmi důležitou rybou. Maso je kvalitní, středně tučné. V závislosti na krmení může mít bílou až červenou “lososovou” barvu. Větší pstruzi duhoví s červenou barvou masa se prodávají pod pojemem pstruh lososový nebo také lososovitý. Jde však o druhově i geneticky stejnou rybu, která je krmena pouze jiným krmivem.

Je nenáročný na ulovení. Pro jeho lov můžeme použít veškeré způsoby lovu. Do revírů je vysazován především jako ryba doplňková pro zpestření jídelníčku sportovních rybářů.