Ústa má ježdík malé, bezzubé, středního postavení. Malé šupiny jsou ktenoidního typu. U ježdíka je velmi výrazná hřbetní ploutev, která však není například proti ploutvi okouna rozdělená. Je ale patrná její přední část vyztužená tvrdými paprsky, a zadní část s paprsky měkkými. Pro ježdíka je stejně jako pro další okounovité ryby typické posunutí břišních ploutví těsně pod ploutve prsní. Zbarvení těla ježdíka je velmi výrazné. Hřbet i boky jsou olivově zelené. Na bocích je spoustu malých tmavých skvrn, které dodávají tělu zajímavé mramorování. Břicho je bíložluté.

🐟Ježdík nedorůstá velkých rozměrů. Jen výjimečně překročí jeho délka těla hranici 20 centimetrů. Jeho hmotnost se pohybuje v řádech desítek gramů.

👉Výskyt: Ježdíkovi vyhovují mírně tekoucí a stojaté vody. Nejraději vyhledává lokality s písčitým dnem. Je rybou hejnovou, která je náročná na obsah kyslíku ve vodě. Vedle především nížinných řek se s ježdíkem můžeme setkat i v údolních nádržích a rybnících.

🐟Biologie: Potravou ježdíka je především zooplankton a bentos. Růst je pomalý. Pohlavně dospívá v druhém až třetím roce života. Dožívá se nejvíce 10 let, většinou však méně. Vytírá se brzy na jaře na písčité dno.

🐟Význam: Nemá většího hospodářského významu. Maso je velmi kvalitní, avšak pro malou velikost ježdíků se kulinářsky většinou nepřipravuje. V určitých lokalitách se může ježdík přemnožit a působit ztráty na jikrách ryb.

🐟Sportovní rybolov: K lovu ježdíků musíme přizpůsobit velmi jemné vybavení, jelikož se jedná o drobné ryby. Ideální technikou lovu je plavaná nebo feeder, kdy jako nástrahu použijeme bílého červa nebo menší žížalu. Cílený lov ježdíků se však většinou neprovádí.